21. února 2015

Dennodenní drobnosti a inspirace

·  jeden úplně normální, vzdělaný a hodný kamarád mi řekl, že deprese je především nedostatek pozitivního myšlení, takže si za ni ti lidé mohou sami. Vyděsilo mě to. Opravdu bych nevěřila, že je tohle v roce 2015 ještě možné.

·  panelová diskuse Genderová válka proti rodině. Šla jsem tam, abych viděla, jak smýšlí a vyjadřuje se.. druhá strana. Docela jsem se bála. Že mě to rozhodí, jako vždycky omezení lidé. Nakonec jsem z toho měla dobrý pocit, protože – přestože strukturálně jsou tyhle vzorce přemýšlení ještě hodně přítomné – necítila jsem tam žádné opravdu validní argumenty. A přišel Václav Klaus. Překvapilo mě, jak zábavný řečník je.

·  panelová diskuse Jaký je zájem ČR v EU? Masarykova demokratická akademie založila odbornou komisi Evropská platforma, aby se více a lépe dala diskutovat evropská témata. Na první diskusi vystoupili Vladimír Špidla a Petr Drulák, kteří mají oba co říct a jsou mi sympatičtí. Diskuse se mi líbila (confirmation bias), i když dál by to chtělo konkrétnější teze osvětlující smysl EU pro širší veřejnost.

·  „Mě nějak bolí hlava“ postěžovala jsem si v kanceláři. „Menstruace?“ reagoval kolega. Milisekundová reakce – stud. Další – cool, že řekl nahlas úplně normální věc, která se ale tak nějak normálně neříká. Mám ráda tohle lámání malinkých tabu, která by tabu být neměla.

a) roztomilé samo o sobě, hlavně jak pak vždycky čeká na pochoutku za odměnu
b) často vidím, že toto nezvládají ani někteří spoluobčané
c) jak chytrá některá zvířata jsou, mě opakovaně nutí přemýšlet, jak arogantní lidé jsou, když si myslí, že jsou nějak nadřazení
d) víc a víc chci snižovat množství masa ve svém jídelníčku

·  v drogerii jsem objevila dětské tříminutové přesýpací hodiny, které přilepíte v koupelně na kachličku, abyste si správně dlouho čistili zuby. Ještě nikdy mě čištění zubů tolik nebavilo.

·  dělali mi droboulinký chirurgický zákrok, měla jsem zakrytý obličej, chvíli nemluvila. Sestřička prošla kolem, pohladila mě po noze a zeptala se, jestli jsem ok. Vím, že je to její práce, ale stejně to bylo lidsky takové pěkné.

8. února 2015

Konference o slaďování rodiny a profese, parádní restaurace a znovu k audioknihám

·  V týdnu jsem si vzala dovolenou a vyrazila jsem na konferenci o slaďování profesního, rodinného a soukromého života, pořádanou ČMKOS a Friedrich Ebert Stiftung v ČR.

Jako vždy jsem si to užila jako několikarozměrný zážitek. Navštívila jsem nové, pěkné místo v centru (Galerie kavárny Louvre na Národní). Měli tam výborný catering (luxusní minizákusky na těhle akcích jsou pro mě vždycky zlo: jdu si pro jeden, dám si čtyři). Sleduju úroveň jednotlivých vystoupení, čeho jsou lidé schopní, jestli bych to taky dokázala. Dozvím se nová fakta, trendy, argumenty, píšu si protiargumenty. A prostě celkově si užívám tu atmosféru diskuse ve veřejném prostoru.

Tahle konference se mi moc líbila. V těch třech panelech po třech vystupujících nebylo slabé místo, to se nestává. Vždycky je někdo spíš PR, cítíte jeho ideové hnutí nebo nepřipravenost.
Líbilo se mi, že to byla pestrá paleta – odbory, vláda, Akademie věd, neziskovky, lidé ze zahraničí. Líbilo se mi, že se mluvilo skutečně velmi věcně – např. myslím, že tam nezaznělo slovo feminismus. Prostě nepříjemnosti, kterým čelí rodiče mezi prací a rodinou. Že se to v drtivé většině případů týká žen.. oh well, to snad všichni víme.
Opravdu jsem nasála mnoho poznatků a munice do diskusí s.. jak to nazvat, negeneralizovat, neurážet, nevyznět příliš radikálně.. lidmi, kteří mají problém s rovností pohlaví.
A ty zákusky byly skvělý.

·  Navštívila jsem restauraci Mlsná kavka poblíž Florence a byla jsem nadšená. Úplně do puntíku typ místa, jaká chci po Praze poznávat, navštěvovat, podporovat. Nekuřácká, vegetariánská, se společensky zodpovědným  rozměrem – pracovní uplatnění lidí znevýhodněných na trhu práce. A můžete si dát kávu se smyslem: zaplatíte za ni o dvacku více a přispějete neziskovce Green Doors, která se zabývá pracovní a sociální rehabilitací lidí s duševním onemocněním. Taky tam mají dětský koutek (!). Dětský přebalovací pult by už fakt měla být norma, ale není, takže body i za to. Dala jsem si bramboráky s ozdobou z řepy a tofu a samozřejmě jsem si pošmákla.

·  Doposlouchala jsem The name of the rose. Jako dobrý, bavily mě ty filosofické pasáže a náboženské reflexe, ale celkově tak nějak norma. Doufám, že teď celkem rychle zfouknu And then there were none od Agathy Christie a pak si dám zase nějakou vědeckou nebo kognitivní věc.

Opakovaně se setkávám s tím, že když řeknu, že knihy nečtu, ale poslouchám, lidé hned reagují, že je to divné. Jen prostě proto, že něco neznají a na první pohled je to nezvyklé (mixování smyslů), reagují často až negativně.
Já už bych bez toho multitaskingového rozměru nedokázala fungovat. Třeba někdo se chce posunout v knize, tak si sedne do křesla a nechá plynout čas. Já si hodím sluchátka a vydrhnu starým zubním kartáčkem všechny spáry na koupelnové podlaze *immense pleasure.*