2. listopadu 2016

Nějaký antifeminista ochotný a schopný věcně diskutovat? Dekonstrukce minulého příspěvku.

Minulý příspěvek "Zuřivá feministka, příšera s jediným cílem: ničit chudáky muže. Až na to, že.." zaznamenal velkou odezvu. Aby ne. Dovolila jsem si v něm být ostrá a pak jsem ho hodila do hnízda názorových oponentů. Nemám problém s věcnou kritikou, naopak ji vítám, protože jen sporem, otázkou nebo pochybou se myšlenky posouvají dopředu. Ovšem z těch negativních reakcí žádná neobsahovala nic věcného, o co by se dalo jakkoli opřít. Prý to byl jednoduše "nenávistný, hysterický, iracionální žblept."

To je pro mě strašně zajímavý náhled, protože já tam vidím spoustu racionálních bodů a věcí, na které by se dalo nějak věcně (proti)argumentovat. A ještě kdybych byla sama, kdo si to myslí, řeknu si ok - opravdu jsi napsala něco nesmyslného, co nikdo nepochopil. Jenže já vím, že je taky spousta lidí, kterým se text líbil, dával jim smysl a na jeho základě bychom se dokázali dlouhé hodiny bavit.

To je pro mě matoucí a strašně ráda bych tomu více porozuměla. Moc moc bych si přála, kdyby se mezi publikem našel někdo, kdo mě teď strašně nenávidí, pohrdá mnou, má mě za iracionální a zamindrákovanou hysterku, kdyby se ozval a pokusil se se mnou vést věcnou neosobní diskusi.

Vážně. My feministky jsme vždy osočeny, že se s námi nedá diskutovat. Tak já natahuju ruku a prosím někoho z těch, kdo se cítí být vůči mně silně vyhraněn, aby se mnou vedl tu diskusi, případně mi ukázal, jak se to správně dělá, pokud já to dělat nedokážu.

Vykopnu ji tím, že vysvětlím, jak chápu svůj text a proložím to otázkami.

***

Text vznikl jako reakce na tezi po linii "právě jsem si potvrdil, že všechny stereotypy o zuřivých feministkách jsou pravdivé." Ano, to slýchám často. Stereotyp, že proponenty feminismu jsou zamindrákované ošklivky, které řeší jen hlouposti. Takže odtud jsem se odpíchla.

V první části textu jsem načrtla karikaturu toho, jak antifeministé o feministkách často mluví. 

Otázky č.1: Představujete si, že takto vypadá typická feministka? Ano, nebo ne? Kdo jsou podle vás proponenti feminismu?

V druhé části textu jsem tyto dva stereotypy - zuřivou zamindrákovanou feministku a řešení banalit a smyšlených problémů - konfrontovala s realitou, tj. kdo všechno se hlásí k feminismu a jaké problémy feminismus řeší.

Otázky č.2: Jak si vysvětlujete, že se k feminismu hlásí i světoví lídři, politici, vědci? Jaké důvody mají muži hlásit se k feminismu? A kde se to bere v ženách starších, zadaných, s dětmi, v ženách, které se prosadily, jsou slavné, úspěšné, něco dokázaly?

Otázky č.3: Jsou znásilnění, sexuální obtěžování, domácí násilí, nerovnoměrné rozložení péče o domácnost, děti a jiné závislé osoby, objektifikace ženského těla, větší důraz na vzhled žen oproti jejím schopnostem a osobnosti, feminizace chudoby a vnímání žen jako méně schopných natolik, že je v pořádku, že jsou mnohem méně zastoupeny při správě věcí veřejných a společných - marginální a banální problémy? A že si je navzdory všem statistikám světa vymýšlíme?

***

Opakuji: býváme osočováni z neschopnosti diskutovat, z hysterie a iracionality. Takže prosím, tady je prostor. Každý jeden z vás, kteří se na rozdíl ode mě máte za rozumné, vyrovnané a racionální, máte šanci to prokázat v praxi. Odpovězte mi na položené otázky. Nebo vysvětlete, čím jsou položené otázky hysterické a iracionální.